Naše školní družina se vydala za dalším dobrodružstvím – tentokrát do hor. Rozhodli jsme se přenést horskou výzvu přímo do školy. Výsledkem byl Běh do schodů, velkolepé završení tématu Expedice do hor.
Po sérii rozběhů, pokusů, drobných zakopnutí i velkých odhodlání se ukázalo, kdo má nejen rychlé nohy, ale i dost kuráže. Z těchto semifinálových kol na Perunce a Lobkovicovo poté vzešla skupina nejlepších schodolezců, která se kvalifikovala do velkého finále.
Finálová část závodu proběhla na pracovišti Lobkovicovo, kde na děti čekal náročný výstup na pomyslnou Sněžku. A nebyl to jen tak ledajaký kopec! Tři patra, nekonečné stoupání a na cestě zrádná past – automat na svačiny v prvním patře, který svou blikající nabídkou lákal nejednoho účastníka k odbočení z trasy. Zkušeným horalům jistě nemusíme vyprávět, jak dokážou být hory nevyzpytatelné. Na start se postavila elitní skupina malých horolezců-běžců. Srdnatě bojovali s převýšením, nekonečným počtem schodů, které ne a ne ubývat, s třikrát převázanými tkaničkami, jež měly zvláštní schopnost rozvázat se vždy v tu nejméně vhodnou chvíli, a dokonce i s křečí v lýtku, která se objevila přesně v momentě, kdy to nejméně potřebovali. Ale co je důležité – nikdo to nevzdal! Vyhrál každý, kdo si troufl a doběhl až na samotný vrchol školy. Každý, kdo nepodlehl nástrahám první občerstvovací stanice (rozumějte automatu) a vyškrábal se až nahoru. Každý, kdo překonal sám sebe.
Podobné akce mají v družině velký význam.
Podporují zdravý pohyb – děti si vyzkouší, že fyzická námaha může být zároveň zábavou…
Učí fair play a spolupráci – fandění, povzbuzování i sdílená radost z dosaženého cíle jsou důležité součásti akce.
A taky… přiznejme si to…
Děti měly obrovskou radost, že mohly běhat po chodbách i schodech, což je jinak v rámci školní bezpečnosti zakázáno. Přestože se běžně držíme pravidla „po chodbách se neběhá“, tentokrát měly výjimečné povolení a užívaly si ho naplno.
Běh do schodů se stal skvělým zakončením naší Expedice do hor.

