Na našich pracovištích Perunova a Lobkovicovo jsme se letos rozhodli Pašijový týden nejen připomenout, ale skutečně prožít – s barvami, tradicemi i společným naladěním na přicházející Velikonoce. Pašijový týden označuje poslední dny před Velikonoční nedělí, tedy před Božím hodem velikonočním. Slovo pašije pochází z latinského passio – utrpení – a připomíná poslední dny Kristovy pozemské cesty. Ačkoliv dnes mnozí vnímají Velikonoce spíše jako svátky jara, tradice pašijových dnů v sobě stále nesou symboliku, kterou je krásné objevovat.
Modré pondělí jsme zahájili oblečeni do tónů od blankytu po temně inkoustovou. Název dne je pravděpodobně odvozen od barvy látek, které kdysi zdobily kostely – modrá symbolizovala ztišení a pokání. Kdo chtěl, oblékl modrou barvu, a kdo nechtěl… nakonec si ji stejně většinou našel alespoň na doplňcích. Ukázalo se, že modrá sluší všem.
Úterý nabízelo rovnou dvě varianty: Žluté, pokud svítí slunce, a Šedivé, když je zataženo. Šedivá se údajně odvozovala i od pavučin, které se v tento den musely pečlivě vymést – symbol očisty domova i mysli.
Děti proto měly možnost volby a výběr byl pestrý: někteří přišli jako sluneční paprsky, jiní zvolili jemné šedé tóny. Objevily se dokonce i odvážné kombinace obou barev – fantazii se meze nekladly a celý den díky tomu působil radostně a hravě.
Škaredá středa je spojena s Jidášovým skutkem zrady, a právě proto se říkalo, že se v tento den nesmí nikdo mračit, aby mu zamračená tvář nezůstala po celý rok. My jsme si to vzali k srdci: sice jsme dorazili v černé, jak velí tradice, ale náladu jsme černou rozhodně mít neplánovali. Úsměvy tak středu bezpečně přemohly.
Zelený čtvrtek už děti oslaví doma – čekají je zasloužené velikonoční prázdniny. Přejeme klidné prožití velikonočních svátků, hodně zdraví, pohody a krásné jarní dny plné energie.
