Všimli jste si, že Česko zasáhlo pořádné houbařské šílenství? Košíky, lesy a nadšení houbaři jsou všude kolem – a družina na Perunce samozřejmě nezůstala pozadu!
Říjnové téma Tajemný les v nás probouzí zvědavost, chuť objevovat a poznávat přírodu ze všech možných úhlů. A protože podzimní les ukrývá nejedno tajemství, rozhodli jsme se tentokrát prozkoumat svět, který se schovává mezi spadaným listím, mechem a pod stromy. Ano, řeč je o houbách!
Společně jsme se v družině vydali na pomyslnou houbařskou výpravu. Povídali jsme si o tom, jak houby vypadají, jak se jednotlivé druhy jmenují a čím se od sebe liší. Zjistili jsme, že houby mohou mít nejrůznější tvary, barvy i velikosti a že některé z nich jsou v lese tak nenápadné, že bychom si jich na první pohled možná ani nevšimli. Nezapomněli jsme ani na důležitou otázku: Které houby jsou jedlé a u kterých musíme být obzvlášť opatrní? Děti si procvičily postřeh, porovnávaly obrázky a zkoušely si zapamatovat typické znaky známých houbových druhů.
A pak už přišla na řadu kreativní část! S křídami v ruce, fotografickými předlohami před sebou a hlavou plnou inspirace se děti pustily do kreslení. Naše družinové prostory se na chvíli proměnily v malou výtvarnou dílnu, ve které vznikaly hříbky, muchomůrky i další lesní poklady. Děti se snažily zachytit nejen typické tvary klobouků, ale také barvy a drobné detaily, díky kterým lze jednotlivé druhy rozpoznat.
Výsledkem byla pestrá přehlídka houbových obrázků, které překvapily svou nápaditostí i věrností předlohám. Každý obrázek byl trochu jiný a každý měl své kouzlo. Při tvoření jsme si navíc uvědomili, že pozorně pozorovat přírodu znamená všimnout si i maličkostí, které bychom jinak snadno přehlédli.
A co myslíte, poznali byste všechny naše houbové úlovky? Zkuste si to! Možná zjistíte, že poznávání hub je pořádná výzva i pro zkušené houbaře.
V družině na Perunce jsme si tak užili odpoledne plné objevování, tvoření a podzimní atmosféry. A kdo ví – třeba se z některých dětí stanou nejen šikovní výtvarníci, ale také nadšení znalci lesního světa. A jak už to tak na podzim bývá, houby nejraději rostou po dešti. Jenže tady jsme narazili na malý háček – zatímco skutečným houbám déšť prospívá, ty naše křídové by bohužel mohl snadno smýt! Tak teď těžko říct, co si vlastně přát. Další pořádnou dešťovou přeháňku, aby lesy vydaly své poklady, nebo raději pár dnů sucha, aby nám naše barevná houbová galerie na Perunce vydržela co nejdéle?
