Březen byl u nás v družině jako výstup na pořádnou osmitisícovku. Pokaždé, když jsme si mysleli, že jsme už na vrcholu, čekalo za dalším „ledovým převisem“ nové dobrodružství. Hlavním tématem měsíce byla expedice do hor.
Každý správný horal musí být trénovaný – a my jsme to vzali poctivě. Děti si vyzkoušely, jak sportují paralympionici, a s obrovským respektem zjistily, jak náročné jsou disciplíny, které tito sportovci zvládají každý den. A pak přišla výzva, která by rozklepala kolena i zkušenému sherpaři: běh do schodů. Finále bylo dramatické, dech beroucí a zábavné – a hlavně jsme zjistili, že do „výškového tábora“ v 3. patře se dá doběhnout rychleji, než jsme čekali.
Když zdoláváte hory, musí vám kov proudit přímo v žilách. A přesně to symbolizoval závod o Železného žáka. Velké finále zahrnovalo tři náročné disciplíny – zkoušku šikovnosti, rychlosti a fyzické výdrže. Děti dokazovaly, že mají nejen silné nohy a ruce, ale i železnou vůli. Možná by nás s ní pustili i na Mount Everest bez kyslíku! A kov jsme si šli prohlédnout i do Muzea ocelových figurín. Děti obdivovaly, co všechno lze vytvořit z recyklovaného materiálu – z ozubených koleček, převodovek, šroubů, brzdových destiček, řetězů a dalších kovových součástek.
Aby to byla opravdu poctivá expedice, museli jsme se naučit něco z horolezecké „výzbroje“.
Děti si mohly osahat: jistící zařízení, lezecké úvazky, dynamická lana, lezeckou obuv, pytlíky na magnézium. K tomu jsme si zazpívali i slavnou písničku Ivana Mládka „Prachovské skály“ – protože když už jsme expedici do hor pojali tak poctivě, nemohla chybět ani hudební příprava.
Když už jsme měli tolik natrénováno, zapojili jsme se také do dřepové výzvy pro Valinku. Nejen že jsme posílili stehenní svaly, ale hlavně jsme pomohli dobré věci. Na elektrický vozík jsme poslali příspěvek 2 500 Kč. To byla pomoc, která zahřála víc než horký čaj v horské chatě.
I horolezci občas musí odpočívat – a co je lepší než divadelní představení?
Do družiny dorazilo divadlo z Hradce Králové a tělocvična se proměnila v moře i palubu korábu. Naši nejmenší se vydali na dobrodružnou cestu za pokladem kapitána Baltazara. A přestože jsme byli v horách, přistáli jsme na chvíli na moři. Jak říkají průvodci: „Při dobrodružství je důležitá rozmanitost terénu.“
K horám patří příroda, a tak jsme zasadili osení, aby nám jaro vyklíčilo přímo pod rukama. Povídali jsme si také o Velikonocích, jejich tradicích a symbolech – přece jen, i horalé potřebují vědět, kdy začíná jaro a jaké svátky se slaví.
Celý měsíc se nesl v duchu hor, dobrodružství, překonávání sebe sama a poznávání světa kolem nás.
Děti sportovaly, tvořily, učily se, zkoumaly, smály se – a především dokazovaly, že každý malý horolezec může mít velké srdce a odvahu. A kdo ví? Možná příště vyrazíme dobýt další vrchol. Vždyť březen nám ukázal, že na to rozhodně máme!
